farní hřbitovní kostel v Borotíně
filiální klášterní kostel v Táboře
špitální kaple sv. Alžběty v Táboře
farní kostel - zámecká kaple v Zálší
Kostel je budova, sloužící věřícím k modlitbám, společnému setkání a bohoslužbám.
Na vikariátě Tábor stojí
64 římskokatolických kostelů
3 kostely Církve československé husitské
několik modliteben jiných křesťanských sborů
jediná židovská synagoga
Další členění (administrativní i funkční) se týká jen katolických kostelů:
Druhy kostelů administrativně:
- farní
- filiální
Základní administrativní a právní jednotkou katolické církve je farnost a farnost má jeden farní kostel. Tento kostel je místem, kde jsou udělovány svátosti (křest, sňatek), odkud se pohřbívá a kde jsou pravidelně slouženy nedělní bohoslužby. Jde tedy o administrativně definovanou budovu. Farními kostely jsou například poutní a zároveň klášterní kostel na Klokotech, bývalá zámecká kaple ve Stádlci a v Zálší, jezuitský kostel při bývalé rezidenci v Opařanech. Ostatní kostely jsou automaticky filiální, ať už vznikly jakkoliv - bývalé klášterní, nové hřbitovní či velké návesní kaple. Vikariát Tábor má 43 farností, zbylých 21 kostelů je filiálních.
Druhy kostelů podle funkce:
- hřbitovní
- klášterní
- špitální
- poutní
Kostel hřbitovní
stojí na hřbitově. Může být kostelem farním nebo filiálním. Přestože roku 1784 bylo Josefem II. zakázáno pohřbívání uvniř měst a obcí a na mnoha místech tak vznikly nové hřbitovy, ne všude byl tento zákaz dodržován. V části obcí stály kostely na kraji osady či za ní a nebo byl tento zákaz ignorován. Proto velká část farních kostelů je zároveň i hřbitovních, celkem jich je na vikariátu 25.
Klášterní kostel
patřil ke konkrétnímu klášteru, protože byl vystavěn pro bohoslužebné potřeby řeholníků či řeholnic. Na vikatiátu Tábor jsou tři klášterní kostely:
klášterní kostel Narození Panny Marie
bývalého augustiniánského kláštera v Táboře
klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie bývalého kláštera františkánů v Bechyni
klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Klokotech
Špitální kostel
podobně jako klášterní sloužil i špitální kostel nebo kaple potřebám špitálu, nemocnice nebo jiného podobného zařízení.
Vlastní špitální kaple nebo kostely byly zakládány také z hygienických důvodů. Nemocní chodili na bohoslužby uvnitř areálu nemocnice a tím bylo zabráněno šíření nemocí.
Na táborském vikariátu máme zachován jediný příklad špitálního kostela a to kapli sv. Alžběty v Táboře, která v současné době slouží jako kostel Pravoslavné církve. Nemocnice v Táboře měla také svou kapli, která byla za komunistického režimu zrušena.
Poutní kostel
stojí na místě, kde se udál zázrak, došlo ke zjevení nebo jinému Božímu zásahu a který se kvůli tomu stal cílem poutí. Obvykle nejde jen o kostel, ale o celý poutní areál, který se skládá z ambitů (kryté chodby ohraničující areál), nádvoří, kaplí, křížové cesty a dalších budov. Jediným zástupcem tohoto druhu je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie na Klokotech. Existují i další místa lokálního významu, na která lidé putují, například kaple Nanebevzetí Panny Marie "na Hradě" v Mladé Vožici, kaple "v Jezerech" u Chotovin, "Majdalena" v Jistebnici, nebo sv. Anna v Kvasejovicích.